BIŠONEK DOMINGO
 
21. listopadu 2016 - Pejska jsem našla po cestě do práce v Olšanech u Prostějova. Šel po krajnici, byl prokřehlý a na první pohled velmi zanedbaný. Když jsem zastavila auto a vystoupila, okamžitě šel oddaně ke mně, jako by mi chtěl říct ,,Dělej cokoliv, hlavně mě tu prosím nenechávej“. Pejska jsem naložila do auta a odvezla domů do tepla. 
 
 
Po vykoupání a ostříhání nejhorších dredů jsem sedla k počítači a nasdílela místo nálezu společně s fotografiemi pejska do všech možných skupin, zadala inzeráty, natiskla letáky a rozjela se zpět na místo nálezu, kde jsem obrázky vylepila po okolních vesnicích. Velké zklamání na mě čekalo na Obecním úřadě přímo v Olšanech, kde se se mnou o pejskovi neměli chuť ani bavit a aniž by viděli fotografii, hlásili hned ode dveří, že nemají čas a psa neznají. Tomu se říká spolupráce….Na poště a v potravinách si vzali letáčky a lidé na ulici, kteří byli asi nejvstřícnější, mě aspoň vyslechli. Nicméně žádný výsledek….V tu chvíli mi čím dál víc docházelo, že pejsek je prostě tulák, opravdu ho nikdo nehledá a co hůř, možná ho někdo jen tak vyhodil...….
 
Jelikož to byla neděle, pan Překladač Google mi poradil, jaké mám dát pejskovi jméno. 
 
Pejsek od nás dostal jméno DOMINGO ♥

Bylo na mě, abych se situaci přizpůsobila a tak jsem začala jednat. Zavolala jsem paní Ivson Indrová do psího salonu PetCare v Prostějově s prosbou udělat Domíčkovi něco se srstí a na veterinární kliniku HanaVet v Prostějově s prosbou Domíčka prohlédnout, odčervit ho, odblešit a poskytnout mu vzhledem k jeho stavu nutnou veterinární péči…… 
Odhadem 7-9 let starý Domingo byl ustrašený, ve velmi špatné kondici, měl ochablé svaly, zánět v tlamičce, přerostlé drápy, zakalená očička, špatně došlapoval na zadní nohy a měl šelest na srdíčku. Zřejmě to, že byl dlouho na ulici, se začalo postupně projevovat. Hodně spinkal, málo papal, takže bylo třeba krmit ho po troškách několikrát denně a při pokusu o pohlazení po hlavičce uhýbal a skláněl se strachem. S MvDr. Souškovou jsme se jasně shodly na kastraci, při které byl Domíček i řádně ošetřen, byly mu vyčištěny zoubky a odebrány vzorky krve na zjištění jeho zdravotního stavu.
 
Uteklo pár dní, výsledky krve dopadly dobře, Domíček se po kastraci krásně zahojil, prohřál se, odpočinul si, zvykl si na hlazení a pomalu se mu začala vracet i síla k životu. Zdravotně se stabilizoval, 6. prosince prošel druhou lekcí Dornovy metody a evidentně začínal vnímat svět jinýma očima. Hrozně rád se choval a mazlil a jak se říká, že když pomůžete pejskovi v nouzi, bude vám nesmírně vděčný, tak tomu tak opravdu bylo.....
 
 
Velmi pečlivě jsem zvážila jeho stav a došla jsem k rozhodnutí, že je Domíček připravený odejít tam, kde již stráví zbytek svého života, v milujícím náručí své nové paničky Hany Leitnerové z Přeštic u Plzně, která na základě inzerátu projevila vážný zájem poskytnout Domíčkovi milující a hlavně trvalý domov.

Díky finančnímu příspěvku od Kalifo Nabucco ValathecaTomáš KlimeckýRadka ŠatnáAlena Šmudlová a Renata Řezníčková se Domíček mohl podrobil kastraci, ošetření zánětu tlamičky (vytrhání některých zoubků a vyčištění těch ostatních), ostříhání drápů, ošetření očí a diagnostice Dornovou metodou a bylo mu zakoupeno Flexi vodítko, kožený oboječek a kvalitní masové konzervičky. Poděkování patří samozřejmě také Martina GruszeckaMagda Trávníčková, Hana SvobodováDana Salaší, díky nimž bylo u nás Domíčkovi ve věnovaných oblečcích příjemně teploučko.

 

Ten, kdo má za sebou stejnou zkušenost ví, že i během pár dní si člověk na pejska přivykne, protože aby mu mohl pomoci, musí se na něj psychicky napojit. Z vystrašeného a zanedbaného psíka se i za pár týdnů může stát největší mazlík, jako tomu bylo právě u Domíčka. Běhal se smečkou, hrál si s balonkem, z dlouhé chvíle rád škubal tenisák (to ho naučila naše Gabby), vesele vrtěl ocáskem a rád se povaloval na sedačce u televize…...
Nebylo pro mě vůbec lehké se rozloučit, ale je pro mě naplňující dopřát Domíčkovi šťastný život, který našel právě u paní Haničky Leitnerové v Přešticích u Plzně......
 
Nikdy na něj nezapomeneme a stejně jako u naší Belinky jsem ráda, že jsem to byla právě já, kdo mu mohl pomoci